Reakce Petra Uhla na diskusi pod článkem na iDNES.cz

Jsem manželem Anny Šabatové, a stejně; jako ona jeden ze zakladatelů Charty77. Přispěl jsem v letech 1990 až 1991 jako poslanec Federálního shromáždění k vydání čs. Listiny základních práv a svobod. 

Zde se uvádí:

čl.17

            (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

            (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

            (3) Cenzura je nepřípustná.

            (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

            (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

Přispěl jsem tehdy spolu s dalšími chartisty i  k vydání zákonných úprav, které svobodu slova omezují, neb to je – podle názoru demokraticky zvoleného parlamentu – nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých. Ano, zákonných úprav, neboť až po roce 1989 platí, že základní práva lze omezit jen zákonem, ne třeba vyhláškou nebo telefonickým pokynem.

Petr Uhl reaguje na diskusi pod rozhovorem s Annou Šabatovou.

Tyto úpravy převzal i dnešní Trestní zákoník, například:

§356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
    (1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
    (2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
    (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.
§ 357 Šíření poplašné zprávy
    (1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

I dnes platí staré evropské pravidlo, že stát (státní zástupce a policie) je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se jakkoli dozvěděl, tedy i podněcování k nenávisti ke skupině osob. Obávám se, že v případě internetových diskusí se to neděje. Domáhat se takové státní regulace jako jednoho z léků na nemoc, kterou trpí část obyvatelstva, tedy nemoc anticiganismu, je správné a v demokratickém právním státě i nezbytné. Není to ovšem lék jediný. Nemoc je to těžká, ba zhoubná. Evropské demokracie, i ty, kde žijí Romové, ji v této míře neznají. Nejen diskriminovaným Romům, ale i nešťastníkům, kteří štvou proti nim je třeba pomoci.

Petr Uhl, novinář