Krize, svoboda, hodnoty

Na blogu iDNES.cz uveřejnil 5.dubna Jan Pištěk svoji úvahu na téma hluboké a takříkajíc globální krize pravice. Za klíč k pochopení celkové bídy současné pravice označil můj názor z  úvahy Anonymní mlžení, kde jsem vyjádřil své mínění o legalitě vlastnictví akcií na majitele slovy, že se rád vzdám svého občanského práva anonymního vlastnictví movitého i nemovitého majetku, pokud to pomůže zabránit nelegálním praktikám, na které pak doplácejí všichni poctiví.

Sám sebe prezentuje pan Pištěk jako člověka, který se živí podnikáním a zajímá se o politiku domácí i světovou, stojí na konzervativní straně a cítí potřebu tu a tam glosovat politické dění, historické příčiny a souvislosti. Více se mi k jeho osobě nepodařilo na internetu zjistit.

Přiznávám, že mám jisté mezery v liberálních a konzervativních teoriích, oproti tomu mám dost životních zkušeností s komunistickou totalitou, kde mi bylo souzeno žít 40 let a také s politikou zastupitelskou, kde se angažuji posledních 22 let. Docela mě potěšilo, že pan Pištěk zabloudil na moje webové stránky a že reaguje na moje názory. Jen je mi líto, že moji hlavní myšlenku jaksi nepochopil. Ta se totiž týká základní role státu, která odjakživa spočívala v ochraně slušných občanů silou moci zákonodárné, soudní a výkonné. V tomto pojetí je myslitelné zachování absolutní svobody jedince toliko jako jeho svobody vnitřní, vše ostatní je bohužel jen poznaná nutnost. Tak to kromě Marxe konstatoval i Hegel, Seneca a další.

Nehoruji za bezdůvodné omezení občanských svobod, ale za systém, který dá slušným lidem přiměřený pocit bezpečí. Nevadí mi kamera na náměstí ani u bankomatu, souhlasím s kontrolami řidičů, protože vedle těch slušných nás až příliš často ohrožují i zfetovaní nebo opilí. A jestli někdo používá akcie na majitele k snadnému praní špinavých peněz, proč by mu to měl stát ulehčovat?

Kromě povyku, že rušení akcií na majitele je útok na svobodu jedince (rozuměj - jen toho jedince, který takové akcie touží vlastnit), jsem nezaznamenal jediný srozumitelný a adresný příklad toho, jak vlastnictví akcií na majitele prospívá hospodářskému a společenskému klimatu. Pochybuji, že by k růstu svých firem kdy potřebovali akcie na majitele například pánové Baťa, Kolben, Daněk nebo Křižík.

Myslím, že nejsem začínající politik, spíše naopak. ODS jsem před jedenadvaceti roky zakládal a dodnes se těším z přátelství, která v té době vznikla. O to víc mě mrzí současný pokles důvěry ve stranu, která slibovala vedle svobody hlavně prosperitu a naději v lepší správu věcí obecních i státních. Příčinou dnešního stavu však není jakási ideová vyprázdněnost ODS, ale rozpor mezi slovy a skutky mnohých, které tato strana za dobu své existence vynesla do vrcholných politických pozic. Selhání vnitřní demokracie, následné morální selhání jednotlivců a ztráta politického citu jsou nečastějšími příčinami pádů politických stran, nikoli ideologické chiméry. Lapidárně mi to vyložil jeden úspěšný sociálně demokratický starosta: V našem městě vládla ODS dlouhé roky a mohla tu být dodnes, Karle, kdyby ten váš starosta tak nehorázně nekradl!

Z historie víme, že každá víra a každá myšlenka se dá zneužít. A pravda má velkou nevýhodu v tom, že přichází zpravidla půl hodiny za lží. Z globálního rozměru pak jistě krizi pravice nevyvolávají názory nějakého předsedy Šebka, ale stav, který před mnoha lety vystihl Martin Heidegger nadčasovým postřehem: Velký problém západního světa není v nedostatku hodnot, ale v tom, že vše je převedeno na hodnoty.

Karel Šebek,    7.4.2013