Končí svoboda slova tam, kde začíná svoboda víry?

9. 01. 2015 11:24:45
Nechci se zastávat teroristů, kteří ve středu zavraždili dvanáct lidí v pařížském týdeníku Charlie Hebdo kvůli satiře na islám a Mohameda jako jeho Proroka. Ale ani nechci, abych viděl v muslimovi, s nímž chodí v Amsterdamu moje dcera, sprostého podezřelého ze všeho nejhoršího, co může Evropu potkat.

Dovolte tedy pár otázek, s jejichž pomocí se snažím pochopit, co se v Paříži stalo.

Kdyby někdo z novinářů napsal v třicátých letech minulého století o milence Al Caponeho v Americe, jedné z kolébek demokracie, že je děvka, co by se stalo?

Rozštěkaly by se v redakci, kde hanopis vznikl, samopaly? Soudím, že nejspíš ano. Nešlo by přitom o svatou víru, ale jen o sex.

Někde jsem slyšel, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda toho druhého.
Svoboda slova. Svoboda víry.

Kde jsou jejich hranice? Dokáže vůbec někdo odhadnout, do jaké míry může svobodomyslná západní společnost dráždit muslimské přistěhovalce, jimž umožnila život ve svých zemích?

Při bolestném přemýšlení o tragédii v týdeníku Charlie Hebdo jsem si vzpomněl na svého kamaráda z vesnického fotbalu. Měli jsme ho docela rádi, ale věděli jsme, že je někdy velké máčo.

Když jsme se s ním pokopali na tréninku, jak se občas stává, nikdy jsme mu neřekli něco, čím bychom ho dostali jak kapra na domácí knedlík. Jedovaté rýpance, nad nimiž by ostatní mávli rukou, by mu ublížily a pokořily ho.

Ohlíželi se redaktoři týdeníku Charlie Hebdo při svých satirických výpadech na city muslimských přistěhovalců? Francie si je k sobě pustila jako gastarbaitry, na nichž vydělávala. Jako kdysi na vykořisťovaných koloniích, kde se země Voltaira nebo Rousseaua chovala odporně. Podobně jako další evropské velmoci.

Lze za těchto okolností muslimy urážet ve jménu svobody slova podobně jako hvězdy showbyznysu? S obrovským rizikem, že osudově zaujmu mizivé procento masových vrahů v jejich populaci?

Mám kamaráda, velkou šarži v naší armádě, který byl na jedné vojenské a jedné mírové misi v Afghánistánu. Říká - kdyby si nechali ten svůj terorismus doma, nikdy bych tam nejel. Ale oni ho vozí k nám, tak jsem tam byl.

Zároveň uctivě respektoval místní obyčeje v Kábulu a jedné afghánské provincii. Nikdy na návštěvě u muslimských pohlavárů nebo prostých rodin nezapomněl na to, že proti nim nesmí vztyčit chodidla svých vojenských bot.

Týdeníku Charlie Hebdo uctivost českého vojáka chyběla. Pravda, má redakci ve Francii, a ne v Afghánistánu. Jenomže... Žijeme sice stále na křesťanském kontinentu, ale nejčastější jméno novorozence je tady Mohamed. Může být za takových okolností v Evropě ještě místo zatvrzelé zaklínání se svobodou slova, ke všemu leckdy pokřivenou?

Což samozřejmě nic nemění na tom, že střílení bezbranných lidí ve jménu jakékoliv víry je zvěrstvo.

Na závěr opustím otázky. Jsem totiž přesvědčený, že ve vztahu k islámu - a to i k militantnímu - jsou stěžejní dvě věci. Neústupnost v našich hodnotách - byť skomírajících. A respekt ke světu v podobě, v jaké ho vidí muslimové.

Myslím si, že alespoň trochu vím, co říkám. V roce 1980 jsem na vysokoškolské koleji žil v jejich "obklíčení". Svého spolubydlícího Syřana Hasana jsem vzal k nám domů na Vánoce. Když jsme šli dolů z hor z půlnoční a dole svítila světla, říkal: "To je jak u nás doma."

Onu vzácnou chvíli si užívali oba, i když jsme tušili, že z nás nikdy nebudou kamarádi. Ale ani nepřátelé. Bezpochyby i proto, že jsme u nás křesťanů neměli v Hasanově společnosti o pár hodin dříve ke sváteční večeři jako obvykle smažený vepřový řízek. Upekli jsme kapra.

Miloslav Lubas, redaktor MF DNES Liberec

Autor: | pátek 9.1.2015 11:24 | karma článku: 22.05 | přečteno: 2784x

Další články blogera

Federace jako cíl, nebo cesta?

Asi není dobrým zvykem, aby ekonomický analytik komentoval politické dění, ale možná čas od času stojí za to udělat výjimku.

8.12.2017 v 8:29 | Karma článku: 31.75 | Přečteno: 1456 | Diskuse

Zemřel Prof. RNDr. Jiří Konta, DrSc., uznávaný mineralog a petrolog

Autor knihy Slyšet své srdce, Prof. RNDr. Jiří Konta, DrSc., světově uznávaný mineralog a petrolog, zemřel ve věku 95 let po krátké nemoci 22. února 2017 ve Vinohradské nemocnici.

27.2.2017 v 13:50 | Karma článku: 15.17 | Přečteno: 594 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Luděk Niedermayer

O třech malých věcech na Letné

O volební demokracii, o tom, že občané nejsou zaměstnanci a že čeští politici chrání a objevují hodnoty.

24.6.2019 v 18:27 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 303 | Diskuse

Magdalena Westman

Prof. Klaus a konec jedné éry

Jsem manželka Jihoafričana. Tchyně Tchajvanky, Slováka a čvrtečního Němce. Teta polovičních Američanů a čtvrtečního Sudánce. Neteř naturalizovaného Francouze...

24.6.2019 v 17:13 | Karma článku: 16.95 | Přečteno: 648 | Diskuse

Josef Nožička

I demonstranti proti Babišovi potřebují v létě odpočívat a nabrat nové síly…

Na včerejší demonstraci na Letné dorazilo podle odhadu jejích organizátorů až 250 tisíc lidí. Nyní si organizátoři i nespokojení občané dopřejí chvilku oddechu – další velká protestní akce se uskuteční až 16. listopadu.

24.6.2019 v 13:04 | Karma článku: 37.64 | Přečteno: 1281 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Ohlédnutí za Letnou

Společnost, v níž se ctí mravnost, napomáhá k duševnímu zdraví. Opak končí mimo jiné duševními problémy.

24.6.2019 v 11:54 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 601 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Kudy se dáš, Česko? Doleva k sociálnímu liberalismu, nebo doprava, ke konzervatismu…?

Před pár dny naši zemi navštívila nová prezidentka Slovenské republiky, Zuzana Čaputová. Mnoho českých lidí se závistí sledovalo tuto novou hvězdu na slovenském politickém nebi, je krásná, mladá, slušná (doufám)...

24.6.2019 v 11:17 | Karma článku: 30.38 | Přečteno: 804 | Diskuse
Počet článků 58 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4435

Najdete na iDNES.cz