Na všetko je nám treba špeciálistov... Opravdu?

Od příštího roku bude platit nové nařízení, že každý učitel, který nevystudoval pedagogickou fakultu, musí mít splněné tzv. pedagogické minimum, což v praxi znamená, že musí absolvovat většinu výše vyjmenovaných věd, aby mohl dále učit. Na papíře to vypadá perfektně, ale měl bych k tomu několik připomínek.

Když jsem studoval pedagogickou fakultu, měl jsem mimo předmětů své budoucí aprobace pochopitelně i předměty týkající se samotného vyučování. Pedagogiku, speciální pedagogiku, psychologii, vývojou psychologii, didaktiku jednotlivých předmětů, dějiny pedagogiky, různé metodiky a ještě by se něco našlo. Obsahem těchto předmětů byly vesměs informace o tom, kdo kdy jak učil, jaké existují poruchy učení a jak s takto postiženými žáky pracovat. Jak si má učitel udělat "mapu" třídy, aby věděl, kdo je vůdčí typ a kdo outsider. Jak outsidery integrovat. Jaké existují alternativní vzdělávací systému a v čem jsou jejich výhody.

Měl jsem z toho hlavu jak volební urnu do okamžiku, kdy jsem poprvé vstoupil do třídy. Po několika marných pokusech aplikovat teorii na praxi jsem přešel na systém "Igor Hnízdo" (ten nám byl mimo semináře a přednášky doporučován i vysokoškolskými učiteli), který se mi velmi vyplatil a který de facto používám dodnes. Proč o tom ale píšu.

Učitelem se člověk víceméně rodí. Zažil jsem řadu absolventů pedagogických fakult, kterým studenti při hodině kouřili z okna a jejich pedagogické výsledky se limitně blížily nule. Pak jsem také zažil učitele, kteří byli odborníky na nějaký obor (sem zahrnuji i mistry, dnes učitele odborného výcviku), protože ho znali z praxe a zároveň dovedli nabyté vědomosti předávat tak, že si studenti z jejich hodin i něco odnesli. Tím chci říct, že absolvování pedagogického minima je k ničemu, pokud vyučující neumí učit "sám od sebe".

Toto nařízení, které nutí část učitelů k jakémusi studiu (dosud bylo zdarma, nyní si ho budou muset platit sami), podle mě povede k tomu, že část odborníků ze školství odejde, protože je dálkové studium v kombinaci s nepříliš zářným finančním ohodnocením ze školství vypudí. Nejohroženějšími předměty jsou tak jazyky a přírodní vědy, které do určité míry nabízejí řadu uplatnění i mimo školství. Bude tak pokračovat propad už tak nedobré odbornosti učitelů. Sám jsem měl podobné pocity, když jsem musel ve svém volném čase získat certifikát na maturitní zkoušení studentů s PUP (studentní s upravenými studijními podmínkami), které ve výsledku obsahovalo informace tak zásadní, jako že když někdo koktá, nemáme to promítat do výsledného hodnocení, nebo že dyslektik má právo na víc času při přípravě. (Což bylo mimo jiné i obsahem mého studia, akorát mě to neučil CERMAT).

Aby učitel dovedl dobře učit, musí svému oboru rozumět, nesmí mít mindráky a musí dodržet slovo. To jsou ale věci, které jsem zjistil až praxí, na pajdě nás to neučili. Zcestný je i názor, že učitel díky znalosti výše jmenovaných oborů něco spasí. Učitel je ten poslední, za kým student jde, když má potíže v rodině nebo ve vztahu. Často ani nejde za proškoleným a odborně způsobilým školním psychologem, ale obrátí se prostě na učitele, ke kterému má důvěru - rozhodně nechce vidět nějaký papír o tom, že onen dotyčný má zkoušku z vývojové psychologie. Z toho důvodu bývají často učitelé odborného výcviku nejlépe informovanými učiteli (a to často neměli ani maturitu).

Domnívám se, že v českém školství jsou větší a zásadnější problémy, než situace, kdy absolvent ČVUT učí fyziku (a dobře), nebo člověk, který žil deset let v Německu, němčinu (a taky dobře)... Zbytečné papírování kolem státních maturit. Inflace maturity jako takové. Názor, že za rodiče všechno vyřeší škola. Financování celého resortu, kdy se koncem roku sekají při plné výuce futra, instaluje se sanita a do toho se maluje, aby se vyčerpaly dotace. Žonglování s předměty, kdy je učitel dvě stránky před studenty, ale má navíc hodinu a díky ní plný úvazek.

Povinné pedagogické minimum pro učitele změní tedy pouze to, že část odborníků odejde, a na jejich místa přijdou lidé, kteří se kvůli své neschopnosti "neuplatní" nikde jinde než před tabulí.

Martin Blümel