Na článek Propagace islámu v českém školství s podporou EU Lukáše Lhoťana reaguje Dr. Bronislav Ostřanský z Orientálního ústavu Akademie věd ČR v Praze. Text vyšel jako předmluva k projektu Muslimové očima českých školáků.
Ještě celkem nedávno patřil islám v běžném povědomí české veřejnosti k okrajovým a poněkud exotickým položkám, přitahujícím hlubší zájem nepočetných vědců či novinářů. To se odráželo jak ve školních učebnicích i mediálních výstupech. Počátek nového milénia přinesl v tomto ohledu citelné změny a z islámu se stalo nejen široce diskutované a medializované téma, ale často též odrazový můstek k dalekosáhlejším prezentacím či polemikám, vůči němuž mívají lidé sklon se vymezovat a nezřídka jej vnímají jako jistou antitezi „naší“ civilizace. Rozpravy o islámu přitom obvykle otevírají řadu dalších okruhů, mj. o fungování médií, o evropských hodnotách, multikulturalismu, politické korektnosti a vlastenectví, abychom zmínili jenom ty nejzvučnější. Současný běžně přijímaný obraz islámu je převážně temný a neradostný, což dílem souvisí s pohnutými a tragickými událostmi, k nimž v muslimských zemích dochází, ovšem rozhodující vliv na vnímání islámu a muslimů (nejen u nás) mají jistě média.
Článek Lukáše Lhoťana Propagace islámu v českém školství s podporou EU
najdete na jeho blogu.
Klást rovnítko mezi tragické či pohnuté, v každém případě však mezní, události, které přináší zpravodajství z muslimských zemí, a islámem je poněkud zrádné, byť vcelku běžné. Připomíná to snahu o popsání slona ve slavné parabole velkého mystického básníka Džaláluddína Rúmího. Ten vyprávěl o derviších, kteří hledali ono bájné zvíře a narazili na něj, až když byla úplná tma, takže jej mohli poznávat pouze hmatem. Jeden z nich se přitom dotýkal chobotu, druhý uší a třetí trupu. Poté se začali přít o tom, jak vlastně slon vypadá. Jeden razil teorii, že vypadá jako obrovský had, další tvrdil, že připomíná velkého netopýra, a poslední se domníval, že se podobá ohromné kouli. Jejich debata byla vášnivá a stanoviska neústupná, neboť se všichni opírali o nefalšované empirické poznání. A nejinak je tomu i s islámem. Na tom, že islám diváků televizního zpravodajství bude poněkud jiný než islám čtenářů perské mystické poezie, asi málo co lze změnit, podstatná je zde schopnost přiznat si právo na pluralitu pohledů.
Mnohostrannost přístupů a poznávání přitom nelze zaměňovat s relativizováním, matením či zamlžováním; přesně naopak, neboť jen takový pohled na celek nás může vést k jasnějšímu chápání a smysluplnějšímu porozumění. Tak či onak, snažíme-li se na několika desítkách stran představit tak mnohovrstevnatý a dynamický duchovní fenomén, jakým islám nesporně je, v lecčem to zákonitě musí připomínat ono příznačné „definování slona“. Vrátíme-li se ještě k příměrům velkých muslimů, pak v intencích středověkého mistra Muhjiddína ibn Arabího, Bůh právníků bude vskutku jiný nežli Bůh pastýřů či obchodníků. A nejinak je tomu s náboženstvím i civilizací jeho vyznavačů, neboť islám politického analytika nebo publicisty bude vždy jiný než islám filologův a ten zase na hony vzdálen islámu internetového bojovníka za evropské hodnoty.
Zkrátka a dobře, výzkumný a vzdělávací projekt Muslimové očima českých školáků svým čtenářům může poutavým a poučeným způsobem naznačit, že slon je více než ucho i než chobot a světlo více nežli jeden paprsek z prizmatu, tedy že redukování islámu na krvavé záběry teroristických útoků je stejně zavádějící jako jeho násilné vtěsnávání do slonovinových věží akademických rozprav mezináboženských konferencí. Ostatně strach z neznámého může být stejně špatným průvodcem jako zbožné přání vydávané za skutečnost. Ať již si tedy čtenáři předkládané publikace vytvoří o islámu jakoukoliv představu, jsem pevně přesvědčen, že se jim na následujících stranách dostane náležité faktografie, na jejímž základu pak mohou lépe a hlavně kritičtěji vnímat ony pomyslné „obrysy slona“ i jejich absolutizující zobrazování.
Dr. Bronislav Ostřanský
Orientální ústav Akademie věd ČR v Praze
