Gruzínský ministr zahraničí: Gruzie je na vzestupu

Ministr zahraničí Gruzie, Grigol Vashadze, na blogu iDNES.cz publikuje svoji úvahu ke čtvrtému výročí začátku vojenského střetu s Ruskem s názvem: Gruzie jde kupředu, ale důsledky války v roce 2008 je potřeba řešit. Text přinášíme anglicky a česky.

Georgia moves ahead – but the 2008 war consequences remain to be dealt with

By Grigol Vashadze, Foreign Minister of Georgia

In August 2008, thousand of Russian troops and armor rolled into
Georgia, as the Russian aviation was pounding country’s military,
infrastructural and civilian targets. Four years on, Georgia stands
strong in asserting its identity as a liberal, democratic state, its
economy is surging ahead and the government works hard to
take care of the persons displaced during the conflict. Our friends
stood by us in 2008. We need their support still so that those
residing in 20% of our territory occupied by Russia can partake in
and benefit from the progress Georgia has achieved.

The pictures of war on major news networks mean destruction, devastation and despair for
those embroiled in conflict. If the eye of an international reporter ever returns to those areas as
the years pass, one usually sees a grim reality, where human suffering prevails, with no hope in
sight. This was one possible scenario for my country as well, as it was invaded by the neighbor
vastly superior in size and military capabilities. Still worse was the threat of obliteration of our
very statehood and of our way of life.

Yet neither of these was to pass. Georgian people defended their homeland. Our friends and
allies stood by us on the international arena to rebuke the invasion. Georgia keeps its identity
as a free nation and is moving ahead, though ever-mindful of the threat that is still looming
from the two Russian military bases that were set up on occupied territories, in violation of the
ceasefire agreement and fundamental principles of international law.

The country withstood the shock and managed to rebound to achieve steady economic growth,
with real GDP growing 6.4% in 2010 and 7% in 2011. As this year wanes, we expect to be
opening a major railway route linking Central Asia with Turkey and onwards to Europe. UN
World Tourism Organization singled out Georgia for its remarkable growth in tourism -arrivals
have almost tripled in the past five years, from just below a million in 2006 to close to 3 million
in 2011. Georgia still remains as one of the safest and least corrupt countries in Europe, where
business is easy to do.

Georgia’s democratic choice remains unshaken. The citizens will vote on 1 October to elect the
new Parliament and to rejuvenate our democracy. Our public service halls – the key way in
which citizens interact with the government on a daily basis – won a prize at the UN’s worldwide,
peer-nominated contest for its innovative design of services. Our nation is negotiating the
Association Agreement and the free trade agreement with the EU, implementing reforms to
strengthen our justice system, local governance and penitentiary.

While we are proud of our successes, we call attention to the plight of the thousands who were
displaced during the war, whose homes were often razed to the ground in an act of ethnic
cleansing. Immediately after the war the government made sure most of these families met the
winter of 2008 under the new, own roof, but their rights are far from being acknowledged, their
loss is far from compensated. Justice is yet to be restored.

As we work to advance our nation, we need help and support of the international community
to condemn and reverse the occupation, to make our successes available to those that reside
on the 20% of the Georgian territory currently occupied by the Russian troops. In the 21st
century no power can afford to lock the people behind the barbed wire, to raze villages to give
way to military bases, to deprive children the right to study in their mother tongue, to make
carrying the gun the only available employment.

We have reached out to all those who reside on occupied territories wishing to engage them, to
offer services, to build confidence and to restore the social fabric that linked our communities
for centuries. Georgia keeps neighborly relations with the Russian people – we have cancelled
visa requirements for all Russian citizens this March and the tourists have poured in, despite
the propaganda of fear by the Kremlin. We are ready to engage in constructive talks with
Russia. Georgia made unilateral pledge not to use force. There has been no reciprocity, but we
hope, often beyond hope, that the hearts and minds in Moscow will slowly be changing.

Georgia has achieved a lot, but we still need a friendly hand so that all of our compatriots may
live in peace, dignity and security. The governments and civil society of the free world should
continue delivering loud and clear message to the government of the Russian Federation that
the military occupation cannot be tolerated, that systematic abuse of human rights cannot be
window-dressed as nation-building , that ethnic cleansing has no place in modern society.

Four years after the war, the Georgian nation stands tall, looks into the future and demands
justice for all of its residents.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Gruzie jde kupředu, ale důsledky války v roce 2008 je potřeba řešit

Grigol Vashadze, ministr zahraničí Gruzie

V srpnu 2008 se na tisíc ruských vojáků a ozbrojenců vřítilo do Gruzie, zatímco ruské letectvo ničilo infrastrukturu, vojenské i civilní cíle. Dnes, o čtyři roky později, tu Gruzie stojí jako silný, demokratický stát, jehož ekonomika roste a vláda se snaží postarat o vysídlené v průběhu konfliktu.

Naši přátelé byli v roce 2008 s námi. Jejich podporu však potřebujeme i nyní, aby se ti, kteří bydlí na 20 procentech našeho území okupovaném Ruskem, také mohli zapojit a mít prospěch z pokroku, kterého Gruzie dosáhla.

Záběry z válek na hlavních zpravodajských kanálech ukazují ničení, zkázu a beznaděj. Většinou, pokud se mezinárodní reportér do těchto válkou postižených oblastí za čas vrátí, vidí chmurnou realitu, kde převažuje lidské utrpení bez výhledu na zlepšení. To se mohlo stát i mé zemi, protože ji napadla sousední země, která se pyšní mnohem větší armádou a vybavením.

Ještě závažnější byla ale hrozba zničení naší státnosti a způsobu života.
Naštěstí ani jedno nenastalo. Gruzínci ubránili svou zemi. Naši přátelé a spojenci stáli po našem boku na mezinárodním poli, aby zastavili invazi.

Gruzie si zachovává svou identitu jako svobodný národ a postupuje kupředu, i když stále s vědomím velmi aktuální hrozby, neboť na okupovaných územích byly zřízeny dvě ruské vojenské základny a to v rozporu s dohodou o příměří a základními principy mezinárodního práva.

Země odolala šoku a podařilo se jí nastartovat trvalý hospodářský růst,
s růstem reálného HDP o 6,4% v roce 2010 a 7% v roce 2011. Jak letošní rok plyne, očekáváme otevření hlavní železniční trati spojující střední Asii s Tureckem a dál do Evropy.

Světová organizace cestovního ruchu při OSN si všimla nenadálého nárůstu cestovního ruchu v Gruzii, příjezdy se v posledních pěti letech téměř ztrojnásobily, z úrovně těsně pod jedním milionem v roce 2006 na téměř 3 miliony v roce 2011. Gruzie stále zůstává jednou z nejbezpečnějších a nejméně zkorumpovaných zemí v Evropě, kde se dobře podniká.

Gruzínské demokratické volby zůstávají neochvějné. Občané budou 1. října volit nový parlament a budou mít šanci osvěžit naši demokracii.

Naše Domy služeb veřejnosti – unikátní a klíčový způsob, jakým mohou občané komunikovat s vládou na denní bázi – vyhrál celosvětově cenu OSN, za inovativní design služeb.

Náš národ jedná o dohodě o přidružení a dohodě o volném obchodu s EU, souběžně zavádíme reformy k posílení našeho justičního systému, místní správy a vězeňské služby.

Přestože jsme hrdí na naše úspěchy, jsme nuceni upozornit na neutěšenou situaci tisíců lidí, kteří byli během války vyhnáni, jejich domy srovnány se zemí v rámci etnických čistek. Bezprostředně po válce vláda udělala vše proto, aby většina těchto rodin přivítala zimu 2008 pod novou, vlastní střechou, ale jejich práva zdaleka nejsou uznána a jejich ztráty kompenzovány. Je potřeba znovu nastolit spravedlnost.

Stejně tak, jako usilovně pracujeme na pokroku našeho národa, potřebujeme pomoc a podporu mezinárodního společenství, aby odsoudilo a odvrátilo okupaci, aby z našich úspěchů mohli čerpat i ti, kteří živoří na 20% gruzínského území v současné době obsazeném ruskými vojsky.

V 21. Století si nikdo – ať je jak chce silný -  nemůže dovolit ohradit lidi ostnatým drátem, bourat vesnice a stavět na jejich místě vojenské základny, připravit děti o právo studovat v jejich mateřském jazyce, a učinit z nošení zbraně jediné dostupné zaměstnání.

Obracíme se na všechny, kteří se nacházejí na okupovaných územích, a snažíme se je zapojit, poskytovat jim služby, vybudovat důvěru a obnovit sociální strukturu, která spojovala naši komunitu po staletí.

Gruzie udržuje sousedské vztahy s Ruskem - letos v březnu jsme zrušili vízovou povinnost a turisté začali přijíždět, navzdory propagandě strachu z Kremlu. Jsme připraveni zapojit se do konstruktivních rozhovorů s Ruskem. Gruzie učinila jednostranný závazek nepoužít sílu. Z druhé strany nepřišla žádná podobná odezva, ale my stále nepřestáváme doufat, i když to často vypadá beznadějně, že srdce a mysl v Moskvě se pomalu mění.

Gruzie dosáhla mnohého, ale stále potřebujeme přátelskou pomoc, která zajistí, že všichni naši krajané budou moci žít v míru, důstojnosti a bezpečí.

Vlády a občanská společnost svobodného světa by měly nadále vysílat hlasitý a jasný vzkaz vládě Ruské federace, že vojenskou okupaci nelze tolerovat a že systematické porušování lidských práv a etnické čistky nemají místo v moderní společnosti.

Čtyři roky po válce, gruzínský národ stojí vzpřímeně, dívá se do budoucnosti a žádá spravedlnost pro všechny jeho obyvatele.